Top nejoblíbenějších fotografií

V muzeu právě probíhá výstava mého otce. Nebudu zastírat, že mne neinspiroval. Pravdou je, že je mi velkým vzorem, i když má tvorba se značně liší. Pomalu, ale jistě se tedy po deseti letech chystám na svou, v pořadí druhou, ale svou první samostatnou výstavu fotografií, kterou již mám domluvenou, pokud vše klapne, na měsíc říjen 2017. (Zamluvené to mám však již od loňského roku - tolik dopředu nadomlouvané termíny jsou) 

Já vím, že se zdá, že je to až za dlouho. Dávám již dohromady fotografie, které mám nejraději - nafocené v období od roku 2012 - 2015. Tohle není finální výběr, ale určitě některé z těchto jsou ve hře. (To je, co se týká starších fotek. Ty nové budou překvapením.) Pravdou je, že samotný výber fotografií a jejich zhotovení je ještě to nejmenší, co za tím vším stojí. Čeká mne ještě hodně práce. Také to nebude zrovna levné, ale to vše mi za to stojí! 

Zde se asi nabízí otázka, proč chodit na výstavu, když většinu fotografií znáte z mé webové a facebookové stránky. To si jistě řekne mnoho lidí. Asi ale není třeba říkat, že vytištěné fotografie ve větším fotmátu vždycky budou vypadat jinak než na monitoru počítače. Výstava je jedním z milníků každého, kdo to s fotografováním myslí aspoň trochu vážně. A to tím nemyslím dnešní trend, že každý kdo má fotoaparát, tak už je fotograf. I když důvody, proč lidé vystavují svou práci veřejnosti mohou být různé. Výstava přináší další druh zpětné vazby a tak může přinést i další podměty a nápady. S výstavou jdete s kůží na trh. Já chápu i samotnou výstavu jako jakési umělecké dílo jako celek, zvláště to, jak to bude na lidi působit. Zde se nabízí spousty možností, jak to celé pojmout. Jak si s tím vyhrát. I fotografie by měly něco říkat a s divákem "hovořit".

Mým snem je vidět svou práci hezky ucelenou, s nějakým charakterem.

Důvodem proč já sama navštěvuji výstavy jiných autorů je jednak zdroj inspirace k vlastní fotografické tvorbě, ale také že se třeba jen začnou na svět kolem sebe dívat jinak, víc s nadhledem a otevřeným srdcem a to myslím platí i pro lidi, kteří sami nefotografují...

Vím, že o svých plánech by se nemělo mluvit dopředu, ale já se přiznám, že mě to motivuje. Zbývá ještě rok a třičtvrtě. Letos jsem poslední rok na mateřské, takže ideální možnost na práci...   

A ať do dopadne jakkoli těším se hlavně na všechny přátele. A v duchu budu doufat, že nepřijdou jen na chlebíčky. :))) dp.