Jak vzpomínám na Roberta Vana
Včera mě na "jedničce" potěšil rozhovor s fotografem Robertem Vanem. Vysvětloval jedné dívce, učinkujicí nejmenovaného pořadu, že aby se ve fotografii prosadila není potřeba drahého fotografického fotoaparátu, nebo ateliéru. Důležité je umět fotit emoce, tvrdil. A na ty je potřeba čas. Proto taky prý např. odmítl fotit Václava Havla. Sám také ateliér nikdy nevlastnil. Prý by ani nechtěl řešit, co s ateliérem v době, kdy by ho nevyužíval. Já se samozřejmě nemohu rovnat s někým takovým, ale mám na něj pár osobních vzpomínek. Jedna je hodně peprná a stojí za zmínku.
A musím se přiznat, že mě jako fotograf opravdu baví už nejen proto, že přednášel u nás na střední škole. Tehdy teda přednášky vypadaly tak, že přijel jednou za dva měsíce z Prahy do Jihlavy, kde se do jedné středoškolské učebny, ne posluchárny podotýkám, nasulcovala půlka školy. Ale pan fotograf si i v takovém prostředí uměl sjednat pozornost, a to dost svérázným způsobem: "Jestli vás to nezajímá, tak vězte, že jsem čas strávený s vámi mohl věnovat příteli a mohl mu ho klidně doma honit a bylo by mi líp!" Asi nemusím dodávat, že v tu ránu bylo ticho jako v hrobě, tedy nejdřív trochu zaskočené úsměvy... :D Umění šokovat bylo vždycky v umění velkým tématem. Tak asi proto nejsem žádný umělec, ale asi jen ten uměl... :) Nebo "všeuměl"? :)
Ale musím uvést na pravou míru, to není opravdu ten hlavní důvod proč mě jako fotograf baví. Na lidi totiž přenáší jakousi „pohodovou“ náladu. Umí nadchnout a nakopnout. A to je cítit i jen z té televize. Přitom je tak skromný a na nic si nehraje.
Co pro mě bylo záhadou, dokonce trvrdil, že fotografie nemusí být ostrá. "Problém je, že dneska vám fotografie posuzují lidé, kteří tomu moc nerozumějí. Je řada těch, kteří si hlavně hlídají pixely" říkával. Ve dne prý nikdy nefotí delší dobou, než je osm vteřin. Mám dokonce rád, když se věci hýbou, aby byly trochu „mázlé“.
Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink
Také jsem si z jeho přednášek odnesla, že nikdy lidem, které fotografuje neříká, jak se mají tvářit. Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink Prý někdy lidé před velkým foťákem prostě zamrznou. (Ještě, že ten můj není tak velký :))
Co si ale hlavně z jeho hodin vybavuji, přistupoval k nám jako k rovnoceným kolegům. Nikdy neříkal, že se něco musí takhle, ale volně s námi diskutoval. "Já bych to udělal například tahle. Jak to vidíte vy?" Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink
A ještě říkával, že by chtěl fotit například jako Newton - elegantní spojení klasiky s něčím „extravagantním“, možná i úchylným.
To jsme znuvu u toho šokování. Někdy byl ale "šoking" ve zdraví tu "uměleckou" přežít, fakt. :) (snad mě to trvale nepoznamenalo)
No ještě, že dnes už nikoho šokovat nemusím! Občas jen šokuji sebe, co ze sebe vyplodím a tím nemám na mysli jen fotky...
Závěrem snad už jen k fotografii, která je přílohou - je z vernisáže z pražského Mánesu z roku 2009, kde jsem dostala do hlavy špuntem od šampaňského ze křtu knihy. Špunt mám schovaný dodnes. Nechala jsem si ho podepsat. (zde už mě to možná i poznamenalo)
Tak snad jsem vás trochu pobavila. Nic víc v tom nehledejte. :) Hezký večer.
(úvodní fotografie taktéž z roku 2009)
Více na: https://digiarena.e15.cz/robert-vano-kdo-rekl-ze-fotografie-musi-byt-ostra_6#utm_medium=selfpromo&utm_source=digiarena&utm_campaign=copylink