Krása je v oku toho, kdo ji vnímá
Často hledám inspiraci pro svou tvorbu na Fotopátračce a zde mě také zaujaly snímky fotografa Petra Žižáka z lounského kraje. Už od prvního okamžiku mi připadaly, že fotky svou myšlenkou mají velký potencionál. Nedalo mi to a vygooglila jsem si tohoto autora. Zjistila jsem, že stal začátkem srpna vítězem čtenářské fotografické soutěže Reflexu AKTY X 2010. Porotu tehdy zaujala jeho fotografie Tereza.
O to více mě potěšilo, když jsem se dozvěděla, že jde o umělecké portréty žen – akty pořízené klasickou fotografií, tedy pomocí filmu a vývojky, nikoli digitální technikou.
Tehdy se k tomu vyjádřil slovy: „S takovou reakcí jsem se setkal poprvé,“ sdělil Petr Žižák. „Ale beru to sportovně. Svobodu projevu mají jak umělci, tak samozřejmě i lidé ve svých ohlasech. I když jsou dopisy urážlivé, jsou pro mě i pro výstavu vlastně také reklamou,“ řekl.
Po pravdě mě to dost zaráží, na internetu denně vidím odhalené fotografie jiných "rádoby" umělců a nikomu to nevadí, naopak. A jakmile nejde snad o "vyumělkovanou krásu" už je to pornografie? Někdo zastává pravidlo méně je více, někdo udělá z portrétovaného plastikovou figurínu.
Občas mne překvapí, jak diametrálně odlišné je vnímání na jeden podmět. Položili jste si někdy otázku, proč tomu tak je? Jsme opravdu tak rozdílní...? Přirovnejme to k jinému umění. Český fanoušek je totiž zcela pohodlný a navštěvuje raději jen hudební akce, kde vystupují zavedené hudební formace, než aby si dal tu "namáhavou" práci...a našel si interpreta, který může být jeho srdci i bližší. Proto je návštěvnost mnoha koncertů a festivalů doslova tragická. A tak je to ve všem, i ve fotografii.
Petr Žižák je svým pojetím neobvyklý. Líbí se mi, že zkouší nové věci a za každou cenu to není podbízivé. Všechny fotografie jsou zasazeny do prostředí starých, opuštěných místností, kde právě vynikne krásné ženské tělo a to je mi blízké.
Pavla Stachová